UFO

Když jsme v paneláku. Bylo mi 2 roky a mého bratrovi 5 let. V celé malé dětství jsme ocítili hodně šťastně s moji rodiče.

Po večerníček jsme šli spát. Pak pozdní večer bratr mi probudil. Vzal mi za rukou a opatrně šel s mnou na balkonu. Koukali jsme jak svítil skutečný úplňkový Měsíc. Cítili jsme příjemně, ale najednou mi ukázal, jak letělo jasně světelné koule vedle skutečný Měsíc. Koule byl stejný průměr jako Měsíc. Letělo v klid bez změnu rychlosti. Obdivovala jsem vlastním očima a ucítila jsem velice hřejivě ve svého Srdíčka.

O 15 let později jsem byla u babičky a těšila se jsem podívat na pudě staré časopisy, knihu a sešity. Prohlížela jsem především obrázek jak jsme malovali když byli malé dětí. Usmívala se jsem obrázek jak jsem malovala roztomilého dětského kresbu... Nalistovala jsem pár stránku a udiveně koukala jsem obrázek UFO a Měsíc. Zase nalistovala jsem další stránku, všimla jsem jak můj otec maloval obrázek UFO. Pochopila jsem jak můj otec myslel nad moji dětské kresbu UFO a usmála se jsem. Ptala jsem moji rodiče co se stálo s obrázek UFO a Měsíc. Zatím ještě neví. Hmm...

Doma myslela jsem na Mimozemšťany, pořád malovala jsem obrázek růžné Mimozemšťany a ukázala jsem moji bratra. Bohužel že viděla jsem jak bratr se na to vysmíval že dělala jsem blbého. Vzpomněla jsem na to že jak to jako malý bratříček viděl UFO taky, přece držel mi za rukou na balkonu. Přemyslela jsem jestli bratr opravdu viděl nebo snad nepamatoval. Nebo snad mu vymazalo paměti. Nebo jenom pro sebe, abych jenom viděla. Nebyla jsem jistá a už neměla jsem odvahu ptát moji bratra. Raději nic... :-(

Ve škole povídala jsem s někým o tom jak jsem malovala obrázek, ale bohužel že nikdo nevěřili v UFO. Už jsem nemohla svěřovat s někým, kdo s mnou dobře rozuměli. Dostala jsem do deprese a stáhla jsem do sebe. Nechala jsem jen pro sebe... byla jsem moc smutná. Začala jsem pochybovat o UFO, které opravdu jsem viděla vlastní očima nebo bylo jen optické klamy nebo bylo jen sen... Přesto silně věřila jsem v UFO a v mimozemšťany.

O 2 roky později jsem byla doma sama v klid a koukala jsem na oblíbené seriály, nikdo nebyli "hmotně" přítomné. Najednou jsem ucítila že někdo byl tu a všimla jsem jak samo otevřelo dveře do balkonu. Dost mi vyděsilo... :D


Povídala jsem s moji nejlepší kamarádkou, co se stálo. Potvrdila že nehmotné bytosti mi potřebovali něco upozornit že bylo přítomné abych uvěřila, protože abych nemusela mít strach. Byla jsem velice ráda že poznala jsem moji duchovní průvodci. Uvědomila jsem že každé duchovní průvodci se starají o každé živé Bytosti na růžné úrovni. Začali jsme mluvit o Mimozemšťany a měla jsem velké radosti a povzbudivý pocit. Úplně ztratila jsem pochybu.
Časem prohlížela jsem svoji revize do své dětství, co dělala jsem jako malá holčička. Pochopila jsem že může říct někomu co se stálo, kdo v takové věci věří.


Konečně že jsem našla svoji pravdu. Děkuju Boha co se mi stálo... :-))

Jako jsem byla malá holčička, nefotila ani nafilmovala, neboť s tím neuměla jsem dělat. V dřívější době jsme neměli takového jednoduchého fotoaparatu ke které mohly přístup malé dětí.

11.2.2007

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky