Moje postřehy rodiny

Vývoje života

Uvědomujme, že MY ČLOVĚK jsme živá pohyblivá bytost, stejně jako květiny roste, řeka pluje, zvířata pohybujíce,ptáci zpívá a vzduch větří . Tomu říkám lokální Vesmír (realita). Všude jsou Vesmír (křesťanství tomu říká Boha). Jsou živé, nikoliv žádný stroj ani robot,který dostane naprogramovaný příkaz a má podobnou povahu. Živé bytosti máme růžnou povahu, proto tady, abychom sebe poznali.

Vývoj život jsou neustále změněný a pohyblivý. Minulost, přítomnost a budoucnost nejsou žádné stejné, všude neustále změní. Kdybych v roce 1990 studovala ve vysoké škole např. oboru přírodovědeckého. Složka přírodovědeckého věci o 10 let nebo o 50 let později změní, protože vědci objeví něco nového či něco změněného. Astronomové objeví něco nového. Bych raději znovu a znovu prostudovala na internetu nebo novou knížku něco nového. Zestaralé věci stejně nemůže udržet do budoucnosti. Zestaralé věci se změní na nové věci. Platí i taky oboru psychologického, protože v dnešní době mnoho lidé mají mnohorůznosti povahu a mají růžné psychické vlastnosti než dříve. Máme proto ke každému jiný přístup. Výchova v rodině či ve škole jsou taky změněná, protože děti chovají, jak přizpůsobuje jim prostředí i okolí. Nikoliv výchova založená na strachu.Vše jsou neustále pohyblivé a změněné jak pluje řeka dopředu.

Projevení pocit u dětí

Vidím, že dnešní děti jsou úplně jiné než předchozí dětí - např. husákové dětí, havlové dětí. Dnešní děti jsou empatické, vnímavější, tvořivé a kreativitu. Názor psycholožky na https://www.littlemodernist.com/detail-clanek/as-kids-see:respect/jsou-dnesni-deti-jine

Děti příchozí na toho světě, aby radostně tvořily svůj život. Děti potřebujou lásku, porozumění, radost a kreativitu. To neznamená, že dovolujeme dětem vše. Jenom dodržujeme svoji určité hranici pro děti. Rodiče, prarodiče, dospělé potřeba mít empatie vůči dětem, poznají podle toho něco a něco...atd.

Chová se k druhým tak, jak byste chtěli,aby se oni chovali k vám. Tohle debatovala jsem s kamarádkou, že pokud budu něco chtít po dětech, tak to taky musím udělat já. To je pravdu. Děti poznají vzor chování rodiče či prarodiče. Aby děti měly skvělé veselé prarodiče, na kterého budou celý život vzpomínat a vyprávět o něm svým vnoučatům krásně, tak chová takového ke dětem, co nejlepšího. :-)

Děti mi potvrdí, že když byly u dědečka,měly špatný pocit, ale nechtěly vás vyjadřovat svůj pocit. Vím dávno, že náhodu neexistuje, proto nám stálo - např. nemoc, podobné děje věci. Dědeček může zkusit změnit svůj postoj k dětem, aby jim v klidu povzbudili, ukázali a trpělivě vysvětlili, (nikoliv jim nic vyděsili), aby pochopili i taky děti.

Ale nevím, jestli jsem jistá, že dětí byly u dědečka spokojené, protože přímo mi neřekly. Předvloni mi řekly, že u dědečka v noci smutně plakaly. Jenom přímo mi řekly, že byly spokojené na hory jak lyžovaly s dědečkem v letos února. Nechci potlačit pocit, který měly dětí. Pokud všímáme, jak děti ze sebe projevuje pocit, ale kdyby šlo o nepříznivý pocit, tak doporučuju, aby spolu sdíleli svoji pocit, diskutovali, (v případě vysvětlili) a vyřešili. Potřebuji naši podporu, podporujeme dětem, aby vedlo k osobní růst.

Všichni dětí jsou stejné inteligentní jako dospělé bez ohledu jaké vzdělání. Žádné dětí nejsou naivní. Když jsem byla malá holčička,nebyla naivní, ale mi chybělo podrobné informace, proč a jak dělá, proto nikdo mi nevysvětlili a jenom mi furt vyděsili. V době komunistického nějaké informace nebyly přístupné, proto dětí vědělo později. Vzpomenu nato, že jak jsem vypadala, když jsem neslyšící bez internetu a když jsem neuměla číst. Nevěděla jsem vůbec víc. V dnešní době skoro vše jsou přístupné informace díky internetu, moje děti či některé dětí vědí ihned. I dokonce já vím, co děje v rozšířené (daleké) realitě. Hodně přemyslím o nynější realitě než sledování na televize. Miluju číst a číst...

Pokud prarodiče domnívá, že některé děti nemluví pravdu nebo vymluví, vždycky to znamená, že mají strach z prarodiče. Ať nezlobit na dětí! Klidně spolu debatuje (vysvětlí) a vyřeší. Podobné situaci mi stálo nedávno v práci,jsem měla problém s mistrovou, mistrova je úžasný upřímný člověk. Mistrova před pár týdny mně "vyprovokovala" něco blbého, jsem byla šok, skrývala jsem do sebe. Akorát mistrova už všimla moji divnou povahu, upřímně se mnou debatovala. Mistrova mně zeptala, co o ní myslím. Přímo jsem přiznala, co mistrova udělala pro mně. Pak jsme rozebraly jsme spolu svoji problémy. To jsme vše vyřešily do pořádku.

Ale vím o Terezku, jsem jí trpělivě vysvětlila, hlídám a ukazuju, aby uvědomila. Vysvětlit, proč není dobře, když zneužívala někoho. K čemu dobře je, kdyby už nezneužívala atd. Má jí ukázat, jak představuje v budoucnosti, kdyby v přítomnosti udělala či neudělala. (akce-reakce / příčina-následek)Vysvětlit podrobnější, aby plně pochopila. Může jim vysvětlit ohledem hygieny - umytí ruce a čistění zuby,kdyby v přítomnosti neudělaly svoji hygienu, v budoucnosti jim bude bolet zuby a onemocnět kvůli hygieně. Aby plně pochopily a snažily se udělat poctivě. :-)

Slušnost

Někdy jsem četla úžasného článek -něco o slušnosti. Viz na https://www.tvurcitemnota.cz/pdf/proc-prave-praxe-ctnosti-srdce.pdf

To, co se všeobecně chápe pod pojmem "slušné chování", je spíše souhrnem společenských pravidel, norem,příkazů a zákazů než živým a vroucím spojením jedince s jeho srdeční inteligencí. Na "slušném chování" není nic špatného, ovšem ono tě nedovede ke schopnostem přenosu signálu Centrálního slunce do tvé skutečnosti a skutečností tvých spolubytostí. V úvodu tohoto článku jsem uvedl, že jsme Tvůrci Světla. Metaforicky řečeno by se to dalo přirovnat k tomu, že člověk"slušných mravů" má k dispozici baterku-svítilnu, kterou si svítí na svou životní cestu. Praktikující Ctností srdce však v porovnání s tím vyvinul vysoce dokonalou technologii - laserový paprsek, jehož funkčnost dalece přesahuje funkci světla ve svítilně. Tento paprsek srdeční inteligence vedené vědomím a vyšší myslí je schopen velice komplikovaných prací v časoprostoru a to nejenom v časoprostoru obklopujícím naše fyzické tělo v současnosti, nýbrž i v dalších časoprostorech, ve kterých existujeme jako Svrchovaná Jednota Vědomí. Můžeme tedy pracovat v genetické mysli druhu - co žje celodruhová paměť - a provádět zde léčení, harmonizaci a těžení moudrosti z celosvětových událostí minulosti, stejně jako ošetřování událostí přítomných či budoucích.

Tam jsou napsáno něco o slušnosti, že to nestačí být "dobrým člověkem"...apod. Dlouho nad tím zamyslím :-) ano, sáma jsem zažila. :-/ Ale výchova"slušnosti" má nějaký háček. Nedávno jsem někde četla, že když je slušný(poslušný) člověk, ale při tom nemá v sobě zpracované emoce nebo nedokážou vyjadřovat svůj pocit, tak může vést k zmatku či k chaosu. Některé nadřízené lidé mají svoji výhodu, protože využívají poslušné lidé, které o tom netuší vůbec. Např. poslušné lidé poslouchá, co říká lumpové, jak ukradne. :-(

Ke slušnosti přidá mít dobré srdce - odvahu, dokáže řídit svůj život a dokáže rozhodovat, jak to cítí, že je něco nejlepšího.

Děkování a pozdravení

Vzpomínám na hodné babičky a dědečkové, že byli na nás hodní, protože jsme měly prázdniny. Ve škole jsme pozdravili samozřejmě. Před několika let jsem prostudovala definice"děkuju". Když vyslovuju "děkuju", to vyjadřuju v sobě vděčnost za to, co mám.

U nás bez problému děti mi říkají ve znakovce "prosím" a "děkuje" vždy. Terezka mi přiznala pravdivě, že když do školy přijdou učitelé a kdokoliv, pozdraví "dobrý den". Stačí jednou, pak ve škole během den dětí nemusí opakovat mluvit dokola "dobrý den", protože ve škole mnoho žákyně a učitelé jakoby bylo ve mraveniště, nemusí mluvit dokola. Ve městě jsou mnoho lidi, dětem to nestačí nepřetrženě mluvit "dobrý den" "dobrý den" "dobrý den", z toho dětí bolí v krku a dětem to nebaví . Chápu, že takové městské dětí. Uvědomuju, že vesnické dětí jsou jiné než městské dětí.

Na pískoviště nevidím jak kdo žákyně či kamarády přijdou, na nás pozdraví. Jenom pozdraví dětem k sobě "ahoj". Jen výjimku že některé děti znají mně,pozdraví na mně "ahoj". To je krásně. Já na to nestěžuju, nechám mnoho děti radostně a hravě hrajou. Ani jiné maminky nestěžujou. Vidím a cítím, že děti mají čisté duše, ať radostně dělají.

U nás návštěvu někdo přijdou k nám, děti pozdraví většinou přátelsky "ahoj".Když dětí někdy stydí J pak dětem upřímně vysvětlím, kdo jsou. Vždy hlídáme děti, když pokud dětí něco chce, tak říct"prosím" "děkuju".

Potřebuješ,aby dětí říkaly "děkuje", tak máš taky říct děkuje. To je vzor od prarodiče či rodiče. Vždycky, co potřebuju, prosím dětí, aby mi přinesly.Pak jim děkuju. Dětí uvědomují, že já jim děkuju, pak až děti něco potřebují,prosí mně, taky děkuje mně. Pokud dětí ptají, proč mají děkovat, tak klidně může jim vysvětlit, k čemu je dobře děkovat.

Vzdělávání

Mirečkovi na čtení ve škole jde super. Dostane většinou jedničku a dvojku,pár trojku ze čtení. Samozřejmě, že studentka (doučování) Lucie s Mirečkem četli, já to jsem viděla a Terezka taky viděla a slyšela. Musí ho říct, ať číst, on to udělá číst. Kdybych otevřela knihu, aniž řekla, ať číst, to by neudělal. Musím mu říct, ať číst a ukazuju texty a on mluví. To trvá trošku čas, než uvědomí a pracuje samostatně. Děti z 1.třídy nedokáže pracovat samostatně, pochopitelně musím říct děti, aby dělaly. Já vždycky vezmu Mirečka do pokoji sámi číst. Ukazuju mu, která je písmena. Odpověděl mi, jakého písmena přesně je. Každé dětí mají růžné vývoje schopnosti učení. Nechám a snažím jim naučit a ukázat. Ve škole taky dělá dětem.
Představ, že já jsem byla ve škole 1.třídě, ale bohužel, že jsem špatně naučila a jsem dlouhodobě neuměla číst, protože moje schopnosti učení bylo nerozvinuté,jsem nepochopila takové věci, přesto učitelka mně vysvětlila orálním způsobem,ale ještě jsem nerozuměla. Moje schopnosti postupně rozvíjelo, na střední škole v češtině jsem byla snaživá - především na čtení, bavilo mi číst. Umím psát a číst díky tomu, že na střední škole učitelka českého jazyka nám naučila trpělivě a upřímně a navíc ovládá znakové jazyky a její přístup byl k neslyšící je výborný. Vážím jí velice.

V té rozdílu na základní škole učitelka neovládala žádného znakového jazyky a mi prostě vyděsila, že bych propadla znovu v té stejné třídě, jsem byla nejhorší zákyně ve třídě atd., jsem z toho měla strach a brzdilo mi vývoje učení. Chtěla jsem rodičům vyprávět, ale jsem nebyla jistá, že rodiče mě důvěřili.

Právě píšu, co jsem nezapomenutelně zažila s mým tatínkem na domácí úkoly matematiku doma (asi 3.třídy, ale nevím přesně kdy), dal mi facka do mého tváři, když jsem nerozuměla, jak jsem měla počítat. Od té době z toho mám traumatu a nikdy na to nezapomenu. Od té době jsem už neměla ráda matematiku,až do té době střední škole jsem nerozuměla, když učitel matiku ovládá znakového jazyky. Stejně já mu odpustím. Mám ho ráda.

Můj názor, že všichni pedagogové mají znát psychologické povahy žáci či studenty. Je ve součástí psychologické.

Právě teď jsem četla Analýza školství a je už mi jasně, jaký rozdíl chlapci a dívek ve vzdělávání. Stahujte zde na https://www.proequality.cz/res/data/001/000186.pdfRozdíly mezi dívkami a chlapci v matematické a prírodovedné gramotnosti prokázal rovnež výzkum PISA realizovaný v roce 2000 na souboru 15ti-letých,včetně žáku/žákyn základních škol a víceletých gymnázií. Výzkum prokázal, že v matematice i přírodních vědách jsou chlapci úspěšnější než dívky.
Součástí výzkumu PISA bylo měření čtenářské gramotnosti. Výsledky v testu ukázaly, že úroveň čtenářské gramotnosti je podstatné vyšší u dívek než u chlapců. Výzkum PISA také zjišťoval míru zájmu žáku / žákyn o matematiku a o četbu. Ukázalo se, že zájem o matematiku je vyšší u chlapců než u dívek. Naopak zájem o četbu je vyšší u dívek než u chlapců. Je otázkou, nakolik je zájem o určité předměty a činnosti důsledkem působení školy, rodiny a osobnostních preferencí. Pro nalezení odpovědi by bylo nutné realizovat šetření vývojového charakteru (nejlépe longitudinální výzkum), v němž by se kombinovanou formoudidaktických testu, dotazníku a rozhovoru za účelem zjištění zájmu a obliby jednotlivých činností, pozorování vyučovacích a učebních metod, rozborem rodinné podpory a zkoušek úrovně a struktury rozumových schopností zjišťovaly příčiny rozdílných výsledku dívek a chlapců.
Stačí jim pomoct rozvinout nějaké schopnosti, které jim opravdu stojí za to.Když Mireček chodí do 1 třídy, překvapil mi, že umí rychle počítat matematiku.Vzpomínám na Terezku, když chodila do 1.třídy a měla čtenářský úspěch, stála na1 místo v celé třídě. Každý mají rozdíl schopnosti. Pokud mají problém s něčemu, tak musím jim věnovat. Např. Terezka někdy nerozumí matematiku, musím jí plně vysvětlit. S Mirečkem musím plně věnovat četbu v samostatného pokoji. Nikoliv v obýváku, proto jsou tam nějaké přítomnosti, Mireček proto kouká všude. S Mirečkem jsem četla knížku v dětského pokoji, mluvil a já jsem mu zeptala, zda rozumí a co to znamená.Odpověděl mi znakového jazyky. Jde mu to...

24.3.2013 chválím Mirečka za pomoci v domácnosti. Opravdu mi překvapil jeho odpověď, když jsem mu zeptala, jestli chce pomáhat mi umývat nádobí.Mireček prohledl v kuchyně a potvrdil, že máme hodně neumyté talíře. Rozhodl mi pomáhat.
Uvědomuju, že to vyplatí, když s láskou postarám o moje děti...

Strava

Doma během den vždy nechám děti, aby volně vzaly, co chce jist nebo pit, pokud má hlad nebo žízně. Na snídaně, oběd a večeří býváme společně jist. Musím říct, že v žádném případě NENUTIT dětem jíst všechno, hodně jídla. Děti mají menší žaludek než dospělé, nejde to ucpat všechno jídla, jinak by bylo jim špatně, bolelo jim břicho (neboť v sobě hodně jídla tlačí) a zvracely.Podle mě lepší že děti jíst malé porce na několikrát denně. Děti mají jiné energetické vzorce než předchozí generace... dokážou brát energie odevšudy.

Dovoluju přiznat z mého dětského traumatu, že v internátu paní vychovatelka mi nutila, abych všechno jedla tučného masa a všechno vypila teplého mléka, po nich bylo mi špatně a jsem zvracela. Vše vychovatelka mi bezdůvodně mlátila. Od té době mám odpor vůči tučnému masa a teplého mléka.

Ptala jsem Terezku co na tom dnešní školní jídelny učitelky a vychovatelky. Vidím, že je mnoho lepší než dříve. Terezka mi pravdivě řekla že v žádné případě učitelky ani vychovatelky nenutí dětem jíst. Na obědě Terezka a žáky nosí táček a paní kuchařka vždy dává dětem málo jídla, protože jinak potom některé děti nechutnalo a nejedlo všechno, jídlo zbytečně vyhodilo. Pokud děti chce jist víc, tak může jit a nosit táček ke kuchařce, přidat znovu jídla.

Když vidím, že dětí aspoň něco jíst, je v pořádku. Nezaleží mi na jakého množství jídla má jist. To je nejhorší, že celý den vůbec nejí ani nepije.

Dovoluju ukázat názor odborného na výživu na https://zena-in.cz/clanek/moje-dite-nechce-jist-co-radi-odbornice

Pohyb

V zimě bývá bez náladu, proto chybělo jim slunce. Děti na počasí a na prostřední vlivy jsou citlivější než dospělé. Dospělé má být empatie vůči dětem, poznají podle tohle, kam raději a kam ne. Terezka mi opravdu potvrdila, že v teplé a slunečné době bývá radostně aktivní. Víc o slunce je na https://www.bofi.wz.cz/zdravy%20styl/Slunce%20uzdravi.htm Podle mě v zimě lidé potřebuje klid a odpočinek, jakoby zimní spánek. Podle chuť a náladu klidně aktivní turistiku a jakékoliv činnosti v zimě.

Kromě toho může občas se stát, že unavené z neznámé důvody... přichází nové energie z vesmíru, aby pracovali na sobě, je potřebu odpočinku.

O víkendu Pavel s dětmi a s kamarády šli na turistiku 10 km,v tom zapojil s ním něco zábavné hru, aby měly náladu a smíchu.Nikoliv chladné ani vážné činnosti. Terezka mi řekla v tom chechtala že viděla jak jeho kamarád dělal legrace že hrál koule sníh a spadl na zemi atd.

Myslím,že až bude připravit, kam mají prarodiče jet s dětmi, tak nejlepší vybrat několika možnosti - turistiku, ZOO, kino, výlet kamkoliv, kam chce stejně, jako děti chce a ti taky baví stejně, jako dětem baví. Nabídne dětem, kam chce jit.Dětí to vybírá, tak určitě krásně zapojí s dětmi aktivně radostně. Děti bývá spokojené se skvělé prarodiče.Když vybírá prarodiče, co chce, ale děti to nechce, tak nemá cenu, pochopitelně budou tam bez náladu zlobit.

Manželství

To bylo moje chyba, nebylo ve mně pořádku. Díky předešlé nepříznivé situaci v manželství jsem uvědomila sám sebe a vzdala svůj předešlý životní styl, proto jsem změnila, jak jedná a chovat k sobě a k okolí. Už nebudu mluvit o tom nepříznivě ani stižně, jinak pak by se nám doopravdy stalo. Naučím se správně jednat,protože slova jsou taky energie. Ujišťuju, že myslím pořád na děti. Klidně zeptat Terezky jak já jí miluju. Můj manžel Pavel mně a děti doopravdy miluje, ale v té době předešlé nepříznivé situaci Pavlovi trápilo kvůli mým předešlé chování.

Ráda vám podělím něco úžasného v manželské krizi, co nám se stálo předvloni. Víš, že jsme pohádali podobného. Naštěstí když děti byly u babičky. Já jsem byla sáma doma, potom manžel přišel k nám doma něco potřebovat. Kvůli obyčejné věci rozčiloval a odešel. V tom jsem byla v koupelně a lekla jak v moje celého bytu nějak sámo zhaslo světlo. Po tmě jsem usušila a oblékala :-)) Chtěla jsem zapnout světlo, ale nesvítilo. Měla jsem dojem,že manžel na mně měl pomstu a vypnul vypínač elektřinu. Nezlobila jsem na to,ale přijímala jsem takové nepohodlné situaci. Na chodbu jsem kontrolovala malý vypínač elektřinu, ale je v pořádku. Pak jsem se odvážně zeptala sousedku, jestli zda ví co je, když zhaslo světlo v mých byte. Sousedka mi potvrdila, že to je hlavní vypínač elektřinu na veřejnou chodbu. Jsem jí vděčná, že už vím kde je.Manžel netuší nadále, že vím. :-)) Cítím radostně a klidně a zapnula jsem hlavní vypínač elektřinu. Elektřina mně jede. V nepohodlnosti objeví něco nového, z toho abych naučila. Došlo mi, že nepohodlnost jde k něčemu dobrého. Mám radost, že vím sáma.

Manželské krize je pro mě největší a nejlepší učitel mého života. Jsem za to vděčná.

Ticho

Ticho prospěje k vnitřnímu klidu, tohle díky mé neslyšící, neboť já vůbec nemluvím orálně jako vy. Pozoruju sáma sobě, když jsem byla na moji první přednášku 2 a půl hodin, jsem ukázala ve znakovce, uvědomuju,že opravdu verbálního slova mi vyčerpalo, ale na druhé straně jsem měla velké radosti. Vím, že verbální komunikace pro někomu zvyklé, perfektní pracuje na sobě s energie, v pořádku. Ale kromě toho, když verbálního slova -nadávka, hněv a další negativní reakce taky vyčerpává energie, vede k rozladění, bolesti v hlavě, únavu, deprese, vysoký krevní tlak ... atd. Když nadávala jsem a pak ihned pozorovala jsem sáma sobě, že už bolelo mi hlavu, raději jsem zastavila STOP nadávku, ptala sáma sobě, proč právě mi bolelo hlavu. To právě postoj k sobě. Tak proto jako lidé máme se naučit hospodařit se svoji energie.Pozoruju sáma sobě, když komunikuju bez slov s někým, je mnoho krásnější a láskyplnější.

7.4.2013